Oblíbené příspěvky

neděle 25. prosince 2011

JOSEF ŠKODA - BOŽENA NĚMCOVÁ

 Pískovcový pomník Boženy Němcové
před stejnojmenným gymnáziem 1940 - 50
Josef Škoda (1901 - 1949)
V roce 1940 obeslal hradecký sochař Josef Škoda veřejnou soutěž na pražský pomník Boženy Němcové. Nezvítězil, ale navrhl ho zrealizovat městu Hradec Králové, včetně podstavce za 65 000 Kč. Monument měl být umístěn na náměstí Boženy Němcové, které bylo právě přejmenováno na Nové náměstí, a kde do noci na 6.10.1940 stála socha Masarykova. Nacistická správa nepochybně chtěla využít národní spisovatelku k přebití památky TGM. Socha Němcové z božanovského pískovce byla už koncem roku 1941 hotova, ale patrně díky změně politické situace nebyla instalována. Nebyla osazena ani po válce, protože na náměstí se vrátil Prezident Osvoboditel. Ten sice brzy zase zmizel, jenže v roce 1949 zemřel autor, sochař Josef Škoda. Rok 1950 byl rokem 130. výročí narození Boženy Němcové a hned v lednu a únoru se BN objevila na titulních stránkách hradecké Pochodně rezervovaných normálně jen pro tanky, Stalina a oslavy dožínek. I tehdejší garnitura využila Němcovou pro svoje účely. Od tohoto roku stojí pomník před budovou, kterou dnes známe jako Gymnázium Boženy Němcové.
Českou spisovatelku s původem zahaleným tajemstvím, jejíž tvorbu provází vlastenecké nadšení i strhující kritika, známe z fotografií a několika portrétů. V literatuře pomník její osamělosti vystavěl F.X.Šalda, na rozdíl od něj viděl Julius Fučík Boženu Němcovou bojující. Ve filmech ilustrujících její život a dílo vidíme dobře, jakou symbolickou pozici může jedna žena zaujmout. Buď je to koré, mladá dívka znamenající naději, královna krásy na jiřinkovém plese. Tak ji viděli tvůrci dvoudílného filmu Babička, když do role Barunky obsadili mladičkou Libuši Šafránkovou. Stejný mladistvý vzhled charakterizuje Barunku Panklovou Marie Uchytilová v České Skalici. Dívka ztělesňující příslib kráčí optimisticky ke své budoucnosti, o níž ještě neví, jak bude krátká a trnitá. Nic pro skeptiky. Ale BN dobře může být i moudrou (a potenciálně bojovnou) Pallas Athénou či bohyní země a přírody Demétér. Autoři sledující tento typ ženy spisovatelku často usazují do krajiny. Někdy se objevuje v podobě nedosažitelné a vzdálené kněžny, paní našich srdcí. A naposled je tu Babička, nejvyšší moudrost a smíření se životem, tak trochu pohanská kněžka a vědma. Život Němcové tuto poslední etapu nedopřál, přesto žije v její nejslavnější knize.
Symbolická tvář Boženy Němcové může také splynout s předlohou světice. Jistě není náhoda, že vždy drží knihu, šátek nebo květiny. Kniha znamená vědění, květy nevinnost, pokoru a lásku. Někde mezi Pallas Athénou a světicí ztělesnila Němcovou Jana Hlaváčová ve Vávrově Veronice. Padesátá léta dávala přednost fučíkovské bojovnosti, BN se objevuje na bronzových deskách, známkách a plaketách jako moudrá žena s vizí, s planoucí tváří. Rozběhnutá svádí souboj s nepochopením doby, jak společenským, tak osobním, osamocená romantička uprostřed prozaického biedermeieru. Jindy ji vidíme jako karyatidu se sloupem, podpírá českou kulturu i ženskou emancipaci, či prerafaelitskou Persefonu, Demétřinu dceru, která si musí projít svým peklem.
Josef Škoda v Hradci usadil ženu s nahými rameny do trávy, což k heroičnosti normálně příliš nepřispívá, jeho verze je spíše civilní. Přes odvážný oděv s námi tato žena nekoketuje, dokonce se zdá, jakoby její obličej byl mužsky robustní, s hranatou čelistí. Vypadá víc spolehlivě než smutně. Škoda se pokusil vytvořit pomník ženy, jejíž cesta byla dovršena až mnoho let po její smrti. Nezastírá, že její skutečný život nebyl úplně šťastný a utěšený, na rozdíl od života L.J. Pospíšila stojícího nedaleko. Z fotografií sochařských skic je zřejmé, že hodně vycházel z proslulého fotografického portrétu se závojem. Vyklenuté čelo získala spisovatelka patrně od modelky. A tou byla nejspíš Škodova vlastní žena Olga.
Pomník spisovatelky Boženy Němcové odráží neujasněnost typu uctívané ženy. Jakou ženu si mezi politiky, atlety, bohy a generály, vítězi bitev, muži v oblecích, hermelínech, uniformách i ve fyzicky krásné nahotě dokážeme přestavit ? V okolí nemáme mnoho možností, snad jen majestátní Marii Terezii ve Vídni. Pomníky Němcové, všechny ty podoby sličné a přece nešťastné spisovatelky, jsou v Čechách prvním pokusem o vyzdvižení ženy na piedestal vyhrazený mužům. Němcová se tak stala pro český národ univerzálním ženským symbolem – dívkou se svitem naděje, zralou sexuální bohyní (no ano, i když s malou výhradou), rebelkou i obětí a mateřskou podobou konejšivé moudré ženské bytosti.

Článek původně vyšel v Hradeckém deníku - viz odkazy.

Pomník Boženy Němcové

Božena Němcová má čelo ...

Žádné komentáře:

Okomentovat