ŽENA S KRYSTALY

Vedle Komerční banky stojí dům projektovaný pro stavitele Jihlavce architektem Bohumilem Waigantem. Plány pocházejí z roku 1928, a už je na nich skica podobná definitivní soše. Měla to být dynamická socha vhodná do režné cihelné struktury fasády kombinované s hladkými plochami.

V prolomené části usazená ženská postava hledí směrem k řece nebo spíše k muzeu. Problém je ovšem s autorstvím sochy.

Nová Encyklopedie Hradce má ženskou figuru za Ženu s krystaly od Antonína Waiganta, který žil v letech 1880 až 1918. Mladá hradecká badatelka Salma Soppe ale nalezla v Archívu České národní banky v Praze důkaz, že autorem alegorie Stavitelství je sochař Josef  Škoda (1901 až 1949).

Bohumil Waigant (1885 až 1930) byl žákem Jana Kotěry a za ním do Hradce Králové v roce 1910 přišel. Strávil tu patnáct měsíců mimo jiné prací na muzeu. Celkem prožil ve východočeské metropoli tři plodné roky svého života. Projektoval už od studentských let, a nejméně na dvou Vinohradských vilách z doby okolo roku 1910 se podílel i jeho starší bratr, absolvent dekorativní školy Celdy Kloučka na Uměleckoprůmyslové škole. Antonín Waigant pracoval výrazně secesním způsobem a zemřel na následky zranění z války roku 1918.

I podle typu ženské figury je velmi pravděpodobné, že autorství musíme připsat spíše Josefu Škodovi. Podobnost mezi kulatými obličeji a tělesnou stavbou Škodových aktů na výstavě Meziválečná plastika, kterou jste do neděle 17. června mohli vidět v Galerii moderního umění, je dosti nápadná.

Žena s krystaly byla míněna jako plastika genia architektury. Stavitelství nemělo ve starověku svoji múzu stejně jako žádné jiné umění pracující s hmotou, a tak si ji museli tvůrci baroka a secese vytvořit. Nová alegorie architektury mívá měřidlo nebo úhloměr a miniaturu budovy, tak vypadá Stavitelství na Obecním domě v Praze. Doba avantgard mezi válkami si ale personifikovanou architekturu představovala nepochybně abstraktněji. V tomto smyslu je socha na fasádě přece jen dost konvenční.

Stavba frontového, třípatrového obytného domu byla povolena 21. ledna 1929 a musela to být jedna z prvních staveb s garáží, protože město si vymínilo, že jízda a spuštění motoru musí být konáno jen s tlumeným výfukem.

Garáže měly být vybaveny samočinně působící ventilací a přechovávání benzínu tu bylo zakázáno. Sousedstvo nesmělo být obtěžováno hlukem a zápachem. Architekt Waigant žil v domě s alegorií stavitelství až do konce svého života.

Odkaz na článek v deníku

Julišův dům, B.Waigant

Sochař Antonín Waigant byl autorem některých soch a plastických dekorů na stavbách svého bratra Bohumila Waiganta. Například : 

Julišův dům (B.Waigant) Gočárova ulice čp. 479, postavený 1908 – 1911, se sochou A.Waiganta u vchodu. Tu se mi ovšem nepodařilo najít, dokonce ani reliéf, který je vidět na této starší fotografii - dům je holý a hladký.

Dům stavitele Jihlavce (B.Waigant) v Kotěrově ulici 1928 – 29 se sochou ženy od A.Waiganta ??? Jak píše Encyklopedie Hradce.