JAROSLAV MAIXNER - SFINX

Jaroslav Maixner - Sfinx

Sfinx na budově bývalého Učitelského ústavu na náměstí Svobody, dnes jedna z budov Univerzity Hradec Králové.

Na náměstí Svobody stojí secesní budova Univerzity Hradec Králové hlídaná dvěma sfingami. Stavba byla jako obchodní akademie (později učitelský ústav) projektována dvěma vídeňskými architekty Otakarem Bémem a Hubertem Gessnerem v letech 1896 – 1897. Wagnerovi žáci s pojektem nazvaným Merkurova hůl zvítězili v řádné soutěži v konkurenci dvanácti architektonických návrhů, které byly pro veřejnost vystaveny v divadle.

Sochařská výzdoba (kromě pamětních desek) je od Jaroslava Maixnera z hořické dynastie Maixnerů. Kromě dvou sfing u vchodu sochař vytvořil také čtyři atlanty neboli alegorie obchodu na na římse budovy. Jaroslav Maixner žil v letech 1870 – 1904 a byl synovcem slavného malíře historických obrazů Petra Maixnera. Pracoval také ve Vídni a kromě Hradce vyzdobil také budovy v Plzni a Moravské Ostravě. Sfingy byly osazeny až roku 1903.

Sfingu známe ze starého Egypta, kde zosobňovala vládce, má lidskou hlavu a tělo lva, ale většinou je mužského pohlaví. Řecké sfingy svůj gender změnily, staly se z nich ženy a nikoli vládkyně, spíše pokušitelky nebo strážkyně chrámových staveb. Podle řecké mytologie byli jejími sourozenci tříhlavý pes Cerberos, Chiméra a Hydra, tedy samá monstra, hybridi určení k ostraze a útoku na nezvané návštěvníky.

Záludnou sfingu dobře známe z báje o Oidipovi, kdy tyranizovala město s hádankou : Jaký tvor kráčí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech ? Rafinovaně tak zaměnila čas celého lidského života za jeden pozemský den. Chetité a Peršané stavěli sfingy jako ochránkyně bran a v tak je patrně vnímali i secesní autoři. V renesanci se stala sfinga symbolem tajemství, dokonce božských tajemství, tajných nauk i bystrého pronikavého ducha. Často se sfinga objevovala i v symbolice zednářů.

Právě v době secese a symbolismu na přelomu 19. a 20.století se sfinga, inteligentní nestvůra, stala obrazem záhadnosti ženy, vyjádřením její moci, která tkví v tajemství úsměvu, kráse tváře, síle těla a někdy i v nadpozemských křídlech. Zkrátka femme fatale – osudová žena. Možná se už tušilo, že akademie se stane učitelským ústavem pro vzdělané dívky. Zajímavé je i slovo sfinx, které pochází z egyptského seseps-anch, tedy žijící obraz a splynulo s řeckým slovesem sphingo – škrtit. Žijící obraz může být i narážkou na politika, zetě Palackého a svobodného zednáře F. L. Riegra, který měl sfingu v erbu a právě roku 1903 ve vysokém věku zemřel.

 Doba secese je z hradeckých figur a jejich šperků dobře patrná. Sfinga je ovšem nečekaně prudérní, je totiž v partii lidské části oblečená. Slučuje v sobě protiklad jemné a zasněné tváře a svalnatého akčního těla jakoby připraveného ke skoku. Fascinující bývají zejména oči sfingy. Přes propast věků hledí stále na jediné místo s výrazem, který je řadí po bok Mony Lisy, s níž si v záhadnosti rozhodně nezadají.

Odkaz na zveřejnění článku v hradeckém Deníku
Deník Sfinx