OLBRAM ZOUBEK - EVA

Olbram Zoubek - Evo ! 1996

Olbram Zoubek (1926) je nejpopulárnějším a nejsnáze rozpoznatelným sochařem současnosti. Jeho Eva, která zdobí Letní scénu Klicperova divadla, patří nepochybně k nejzdařilejším sochám osazeným v Hradci Králové po roce 1989. Eva je také nejlépe umístěnou sochou v divadelním okruhu. Svou štíhlou výškou a zlatými vlasy dominuje letní scéně. Patří do prostoru stejně jako strom, jehož kmenem se z určitého úhlu pohledu zdá být. Zdobí okolí divadla od roku 1996, kdy byla vybrána na autorově výstavě v Galerii U Klicperů a odlita do bronzu.

Všechny Zoubkovy sochy se podobají klasům obilí ve větru, nakloněným sloupům, ani tato není výjimkou. Vychýlené pozice figur jsou metaforou osudu člověka, jeho těžkého údělu a vůle k neustálému, byť třeba marnému pohybu. Předrevoluční legendární Zoubkovy sochy byly z jeho autentického materiálu, trochu surově působícího osinkocementu. Až v poslední době převážil elegantní a ušlechtilý bronz, tradiční sochařský materiál vhodný do veřejného prostoru.

Zoubek jako sochař vychází z antiky, ze starověkého Řecka. Hradecká Eva je oblečena do jemné vroubkované tkaniny, čímž se podobá antickým sloupům a dívkám zvaným koré. Její zlaté vlasy mohou být stejně tak dobře znakem boží milosti, jako znakem marnivosti. Eva je hrdinka příběhu o Stvoření člověka, o kterém ona ovšem neví vůbec nic. Přichází na scénu, až když je hotov svět i všechna zvířata.

Eva byla Bohem vytvořena z Adamova žebra, aby stála muži po boku. Z toho patrně vyplývá její udivený, překvapený a trochu ustrašený výraz. Nicméně podle zapomenutých nauk Eva přišla na svět jako druhá ženská bytost, druhá družka Adamova.

Tou první, stvořenou zároveň s Adamem, byla Lilith. Protože se na své pozici manželky a boží poddané neosvědčila, bylo její jméno vymazáno z bible a přežívá ve jménu hada pokušitele.

Had a Eva jsou hlavní postavy příběhu o pokušení. Story dobře známe : zakázané ovoce (jablko ze stromu poznání) je hadem nabídnuto Evě, Eva přiměje Adama okusit. Přichází prozření, poznání nahoty a hříchu a vyhnání z Ráje. Trestem za Evinu neposlušnost je bolestný porod a stesk lidstva po ztraceném Ráji, po ztracené nevinnosti.

Staré obrazy někdy ukazují Evu ve zbožném postoji vzhlížející k Bohu, i tato se zlatými vlasy hledá oporu. Její ruce se zvedají, jako kdyby se chtěly sepnout v modlitbě nebo obejmout muže. S podobně pozvednutýma rukama byli zobrazováni oranti, uctívači. Gesto vypadá jako tápající, možná zoufalé, ale může být i důvěřivé, uctívač jde za světlem, Eva vzhlíží k Bohu či Adamovi.

Zoubkova Eva nemá v rukou jablko ani nehovoří s hadem, takže není v roli pokušitelky. Tato Eva je udivená a nejistá, tápe. Možná jí byl před chvílí vdechnut život. Je na světě krátce a touží po objetí. Velkou otázkou je, kdo na ni EVO ! volá ? Zda had s protřelou nabídkou nebo Adam, její manžel, který v biblické scéně spí hlubokým spánkem, vždyť přišel právě o žebro. Trochu problém jsou její šaty. Právě stvořená Eva by měla být nahá. Oblečená Eva je už vyhnaná z Ráje. Tedy tápe následkem provinění. Ztratila svůj svět. Jméno Eva znamená živá, životodárná, matka života. Chtíc nechtíc, máme hodně z její nejisté, zvědavé, nezodpovědné a nevinné povahy. 

Hradecké noviny Eva je jednou z ...