Oblíbené příspěvky

sobota 21. dubna 2012

LUDOVÍT ŠTÚR - PAVEL DOSKOČIL

Pomník krátké a nezáměrné návštěvy
V září roku 1840 se charismatický slovenský student, který se měl stát nejvytrvalejším bojovníkem za sebeurčení Slováků, Ludovít Štúr, vracel domů ze studií v městě Halle. Cestou do Bratislavy se zastavil v Praze a v Hradci Králové. Do Hradce jel na žádost svého přítele, redaktora Květů Jaroslava Pospíšila, aby předal balík jeho rodičům. V Hradci se mu stala nehoda, zlomil si ruku (nebo nohu, tady se prameny rozcházejí) a musel tu na čas zůstat. Při rekonvalescenci ho ošetřovala Marie, dcera významného knihkupce a nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila. Byla z toho velká láska a několik básní. Část jedné z nich je citována i na desce. Krátce po uherský fešák publikoval v Květech báseň na rozloučenou. Text je výmluvný : Zapomeň, Drahá, zapomeň... Tatra se halí, jinoch zasmucuje. / Co by Ti bylo z jinocha smutného? / Z jinocha, jemuž všecko prorokuje / bouři po celý čas žití zemského; / on v jejím víru na vše zapomene, / jen někdy kradmo na drahé vzpomene... on na vše světa zapomene slasti, / jenom nikdy, jen nikdy o své vlasti!...
Marie Pospíšilová se později vdala za lékaře a žila s ním v Praze a ve Vídni, zemřela roku 1876. Politik, jazykovědec, učitel, spisovatel a novinář Štúr měl život kratší (18151856). Setkání, lásce a dotyku Čech se sesterským Slovenskem vytvořil připomínku ve formě bronzové a pískovcové desky sochař Pavel Doskočil. Součástí vzpomínky je podobizna Ludovíta Štúra, nikoli však Marie Pospíšilové, ta je zmíněna jen v textu. Což můžeme klást na vrub postavení ženy v 19.století. Marie krom péče o svou rodinu nic významného nevykonala. Nebo o tom prostě jen nevíme. Nebyla poslancem, nenapsala důležité knihy, nesestavila spisovnou řeč a neorganizovala povstání, neřečnila na tribunách. Nepokusila se spojit katolický a evangelický proud Slováků na bázi jednotného slovenského jazyka. Byla pouhým důvodem, proč se jméno Ludovíta Štúra s Hradcem Králové spojuje. Přestože on tudy jen jako naprosto neznámý a nevýznamný studentík projížděl...
Autor desky, sochař, performer, pedagog a člen hudební skupiny Piano Pavel Doskočil, známý jako vítěz soutěže na nerealizovaný pomník primátora Ulricha, našel ještě jednu výnamnou osobnost, která v Hradci Králové pobývala tak trochu nezáměrně. Legendami opředený německý umělec Joseph Beuys, jeden z prvních sociálních a ekologických aktivistů ve světě výtvarného umění, se během druhé světové války učil na hradeckém letišti ovládat letoun Luftwaffe Junkers Ju 87Stuka. S ním byl sestřelen na Krymu. Zraněného nalezl tatarský šaman a vyléčil ho plstí, voskem a medem, což se stalo základem pro tvorbu a mýtus Josepha Beuyse.
Ludovít Štúr dostal za zlomenou končetinu a zlomené srdce pamětní desku na domě číslo 22 na Velkém náměstí. Byla odhalena 15. září 2006. Jak by se asi dala pojmout připomínka pobytu Josepha Beuyse v Hradci Králové ? Jakkoli je jeho pobyt zde kontroverzní, jde o osobnost světového formátu.
V jaké formě vyšlo v Deníku ? Ludovít Štúr vezl

SVATÝ MAREK

Okřídlený lev na Slezském předměstí
Na Slezském předměstí je téměř utajená kaple na Rožberku, v jejíž blízkosti stojí na soklu socha Svatého Marka. Vznikla prý v roce 1860 a byla sem přestěhována ze svého původního umístění u silnice do Slatiny, kde sloužila jako hraniční znamení.
Svatý Marek, autor jednoho ze čtyř kanonických evangelií, se rozpoznat podle lva, jež ho doprovází. Velmi často jde o lva okřídleného, tak znají světce návštěvníci italských Benátek, Markovi je totiž toto město zasvěceno.
Svatý Marek se narodil na Kypru v 1.století našeho letopočtu. Po otcově smrti se s matkou přestěhovali do Jeruzaléma. V jejich domě se scházeli Kristovi učedníci a zde se také odehrála poslední večeře. Marek doprovázel na cestách svatého Petra a ten mu vyprávěl o životě Ježíše a možná mu slova evangelia i diktoval. Markovo evangelium je krátké, živé a neformální, je velmi konkrétní, stručné a asi bylo napsáno rychle. Možná vzniklo v Římě. Je ze všech patrně nejstarší, čerpají z něj ostatní evangelisté a původně končilo prázdným hrobem. Je psáno řecky, byť s mnohými slovy převzatými z hebrejštiny a latiny. Což poukazuje na řecké vzdělání, ale i na dlouhý pobyt v Izraeli a Římě. Evangelion původně znamenalo dobrá zpráva.
Marek byl prvním patriarchou alexandrijským a zakladatelem křesťanství v Africe. Zahynul mučednickou smrtí při bohoslužbě. Jeho ostatky byly uloženy ve skalním hrobě a pak v Alexandrii, odkud je roku 828 velmi dobrodružně uloupili Benátčané. Dnes je pohřben v chrámu svatého Marka, ale Koptští křesťané věří, že v Alexandrii zůstala světcova lebka, ochraňovaná v Markově koptském pravoslavném chrámu. Existují i pověsti, že se Benátčané v 9.století spletli a namísto těla svatého Marka přivezli do Benátek ostatky Alexandra Makedonského.
Kromě Benátek a ostrova Reichenau je Marek patronem notářů, stavebních dělníků, zedníků, sklenářů, košíkářů, malířů na skle, písařů. Lidé se k němu modlí za dobré počasí a dobrou úrodu, proti blesku a krupobití, proti náhlé smrti. Doprovází ho okřídlený lev, protože své evangelium začíná kázáním sv. Jana Křtitele na poušti. Ale velmi často v rukou drží psací náčiní, knihu nebo svitek.
Na Slezském předměstí je vyobrazen klidný muž s dlouhými vlasy a pěstěným vousem. Jeho pohled je obrácen do sebe, což značí soustředění na důležitý úkol. Je oblečen do šatu, v jakém si mladšího současníka Kristova představovaly celé generace umělců a teologů od rukopisů přes gotiku do 19.století. V rukou drží brk a knihu, symbol jeho role evangelisty. O nohy se mu otírá věrný okřídlený lev, který býval i symbolem vzkříšení.
Odkaz na Deník Svatý Marek