Oblíbené příspěvky

sobota 21. dubna 2012

VYVŘELÝ KVĚT


Vyvřelý květ - Vladimír Preclík, Květ Polabí 1968 (1970)
Květ Polabí od Vladimíra Preclíka (1929 – 2008) byl vytvořen v roce 1968, osazen podle dobových katalogů v roce 1970. Kromě přesné datace se různé publikace rozcházejí i v otázce materiálu. Přestože použitá hmota vypadá trochu jako beton, nejde ani o beton ani o pískovec, ale o trachyt, což je magmatická hornina světlé barvy. Trachyty jsou obvykle šedé, šedobílé, nažloutlé, někdy s hnědavými šmouhami a skvrnami. Mají drsný povrch a odtud také pochází jejich název. Trachys znamená v řečtině drsný. Jsou vhodné k opracování řezáním, broušením a jsou leštitelné. Používají se k výrobě schodů, okenních parapetů, venkovních i interiérových dlažeb, obkladů a k vytváření soch. Přestože jsou jako vyvřelina mnohem tvrdší než třeba pískovec. Nejčastěji trachyt používali sochaři v šedesátých letech dvacátého století.
Květ Polabí nahradil před hotelem Alessandria kovovou konstrukci s rudými hvězdami v parčíku. Dnes ovšem pozadí realizaci vytváří nepříliš ideálně parkoviště. Takže není divu, že někteří obyvatelé Slezského předměstí považují tvar za stylizované srpy. Na konci šedesátých let, kdy Květ vznikl, pracoval Preclík na celé řadě rostlinných motivů. Většina jeho práce sleduje organický růst a staví na rozdílu mezi živou a neživou přírodou. Květiny speciálně považoval autor za protesty. V této protestní linii vytvořil např. Černou sněženku, Bodlák z Čech nebo Srpnový květ. Rostlinu od Preclíka z roku 1968 najdeme také v pardubických Polabinách.
Preclík se prosadil energickou a monumentální prací se dřevem na počátku šedesátých let. Nicméně zakázky do veřejného prostoru realizoval v trvalejších materiálechv kameni a později v kovu. Hradecký květ je geometricky stylizovaný minimalistický. Všechny segmenty se soustřeďují k centrálnímu motivu. Mnoho lidí ani nenapadne, že jde o Preclíkovo dílo, protože není barevné a nepůsobí hravě. Preclík byl žákem Josefa Wagnera a jeho krédem bylo vytvářet sochy na doteku závislé, jak to sám formuloval. Což se mu díky precizní chladné modelaci v hradecké květině tak nepovedlo. Pokud tedy nepočítáme dotyky sprejerů. Možná mělo jít spíš o bytelnou prolézačku a strom her pro děcka. Přesto si tato starší realizace našla své místo a laskavější odezvu než jeho poslední osazená prácekontroverzní Pomník druhému odboji na pražském Klárově, ve kterém autor recykloval svůj návrh z devadesátých let pro Plzeň.
Hradecký Deník Kvet

Žádné komentáře:

Okomentovat