FRANTIŠEK ŠTOREK VĚKOŠE

Realizace Františka Štorka před Slávií ve Věkoších

František Štorek – Abstraktní skulptura ve Věkoších

Před samoobsluhou ve Věkoších je na sloupovitém podstavci umístěn neurčitý tvar, který Encyklopedie Hradce Králové popisuje jako Abstraktní skulpturu. Podle klasifikace Pavla Karouse, specialisty na problematiku normalizační plastiky, patří tato socha typově mezi mamutí kosti, případně vetřelce. Karous je absolvent VŠUP, proto asi nikoho nepřekvapí, že k otázkám tohoto období přistupuje zcela jinak než tradiční historie umění. Ta si totiž svůj přístup k tvorbě zmíněného dvacetiletí zatím jen pomalu tvoří. Jde rozhodně o stále ještě velmi osobní problém.

Sochař Pavel Karous má pro sedmdesátá a osmdesátá léta silně vyvinutý smysl a jeho pohled se příliš nezabývá hodnotícími stanovisky. Což mu dovoluje vtipně popsat sídlištní plastiky v pěti tvarových skupinách : ztratila klíče, kyčelní kost mamuta, triffidi, vetřelci a volavky. Celou databázi najdete na stránce vetrelciavolavky.com. Databáze včetně přesného umístění je dobrá také k ochraně tohoto, byť trochu problematického dědictví. Bronzové i kamenné práce se ztrácejí, často během revitalizací.

František Štorek (1933 – 1999) patří k ceněným sochařům, pocházel z Třebechovic a vystudoval Hořickou kamenosochařskou školu a pražskou akademii u profesorů Laudy, Lidického a Hladíka. Štorkovi se podařilo udržet si svou linii tvorby i v době, která některé jiné umělce vedla k pouhému převařování několika málo neproblematických témat až k rozbřednutí. Není nic špatného na sochách matky a dítěte, květiny, volavky nebo aktu. Špatné je na první pohled poznat, že sochař neměl žádný dobrý důvod pro vytvoření takové sochy. O abstraktních tvarech a partyzánech musíte být velmi přesvědčeni, aby ve veřejném prostoru v měnící se době obstáli. A právě to je trochu problém Štorkova tvaru. Není nezajímavý, ale je nelogický a vytržený z kontextu – pokud nějaký měl. Okolo jdoucí soše říkají tlusté střevo, masožravka, Adéla, mořská sasanka, améba, divná věc … Což ovšem zároveň znamená, že si na bizarní kámen zvykli a používají ho jako lokalizační bod. Je jedno, zda jde o mamutí chrupavku nebo o právě se rodícího vetřelce, socha je součástí hradecké topografie.

Odkaz na verzi v Hradeckém deníku . Zase jsou tam titulky, které deformují, co jsem napsala. Deník