Sochy v parku v Gayerových kasárnách
Od
roku 2008 zdobí roh areálu bývalých Gayerových kasáren tři rozměrné a pestře
barevné figury. Jde o cvičence, jeden se prohýbá jako most, druhý právě udělal
provaz a má z toho velkou radost, třetí napřahuje ruce, aby chytil míč.
Autorkou hravých paňáců je sochařka Alexandra Koláčková (1964), která
vystudovala výtvarnou výchovu na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zprvu se svým
keramickým ateliérem působila v Opavě, ale skutečnou profesionálkou schopnou
monumentálních realizací se stala až díky specializované tovární dílně v Janově
nad Nisou. Práce jejího ateliéru najdete na více místech v Praze, Liberci a
Hradci Králové. Většinou jde o parky, mateřské školky, dětské domovy, nebo
oživení sídlišť. Realizace mají vesměs charakter prolézaček pro děti, ale
rohaté červené brány v holandském Amersfootu jsou součástí relaxační zóny nové
rezidenční čtvrti. Vše lze snadno najít na webové prezentaci autorky
www.kolackova.cz.
Autorčiným
cílem je hravými tvary a pestrou barevností udělat z leckdy neveselých a
šedivých předměstských lokalit a bezduchých sídlišť příjemnější místa k životu.
Tvarová řeč v pohybech i obličejích hradeckých gymnastů vychází z původního
keramického školení a z poučení na sochařství 60.let. To můžeme obdivovat třeba
v pařížské čtvrti La Defense, která se
svými objekty a plastikami od uměleckých autorit dvacátého století Joana Miróa,
Cézara či Alexandera Caldera je nedosažitelným cílem jak pro česká města, tak
pro zdejší sochaře. Nerovný povrch a barevné dlaždice u vstupu do hudební školy
jsou inspirované dílem vídeňského malíře Hundertwassera a barcelonským parkem Güell
Antoni Gaudího.
Koláčková
se svého návrhu oživení hradecké lokality zhostila s profesionalitou sobě
vlastní. Vyrobila a dodala nerozbitné a bezpečné keramické sochy vylité betonem
a do zeleně umístila několik pohodlných laviček. Přesto mě více než tyto figury
zaujaly jiné její práce s mexickými maskami, červenými bránami a želvami.
Spolupráce
se specialistou, který ví, co dělá, protože podobný problém neřeší poprvé, měla
pro zadavatele, jímž byl magistrát, jistě velké výhody. Ale nevyužít tvůrčí
potenciál absolventů pražské akademie, usazených v Hradci a okolí (a je jich tu
několik), je velká škoda. Výběrová řízení, kde by mohli ukázat, jaký je jejich
talent a co se naučili, by měla být při podobných zadáních pravidlem. Zdá se,
že označení Salon republiky přebírá město Liberec, které je nejen sportovní,
ale má i nejvíc sochařských realizací po roce 1990, včetně hřišť a bazénků od
domácí autorky, Alexandry Koláčkové.
V Deníku mi to torchu zkrátili http://hradecky.denik.cz/zpravy_region/barevne-sochy-rozzari-sedive-kouty-mesta-20120807.html
Žádné komentáře:
Okomentovat