JAN WAGNER OBĚTEM KOMUNISMU

Jan Wagner

V relaxační zóně na Riegrově náměstí stojí mezi budovou nádraží a hotelem Černigov-Amber volná plastika Jana Wagnera věnovaná Obětem komunismu z let 1948 – 1989. Odhalena byla 23.5.1998 a jejím autorem je hořický sochař Jan Wagner (1941 – 2005). Wagner pocházel z proslulé sochařské rodiny, jeho předci vytvářeli sochařské realizace nejen na Hradecku už v první polovině 19.století. Někteří byli slavnější ve Vídni než doma. Rodiče Jana Wagnera byli oba sochaři : Marie Kulhánková-Wagnerová a Josef Wagner, profesor Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Jan Wagner byl sochař a medailér, studoval na pražské akademii u Karla Hladíka a Vincence Makovského a v 60.letech na akademii ve Vídni. Vyučoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích. Ve své volné tvorbě dával před kamenem a bronzem přednost vytváření podivuhodných mechanických objektů. Spojoval technický a biologický svět, používal hodinové součástky, pulsátory, adaptéry, světelné signály, plexisklo, malované detaily v touze po pochopení tohoto kafkovsko-orwellovského světa.

Jeho forma pocty Účastníkům odporu proti komunistickému režimu a obětem komunismu, tj. protikomunistického odboje, je vytvořena prostřednictvím přírodního tvaru, na pískovcové podestě stojí hrubě opracovaná pískovcová stéla. V úrovni očí můžeme pod symbolickou mříží jasně číst : Obětem komunismu 1948 – 1989. Sochař zvolil neurčitý tvar připomínající náhrobní kámen, aby uctil památku lidí, jejichž oběť byla prezentována jako zrada či velezrada. Odhady počtů lidí, kteří byli odsouzeni ve vykonstruovaných soudních procesech a na základě nedemokratických zákonů nebo dokonce i proti socialistickým zákonům jdou na celém světě do milionů. V Československu to byly popravy a justiční vraždy, jinde též koncentrační tábory, genocida a záměrně vyvolané hladomory. Během režimu z let 1948 – 89 byly sta tisíce lidí z politických důvodů uvězněny, internovány nebo umístěny do pracovních či koncentračních táborů či PTP, mnoho z nich se stalo obětí justičních vražd nebo zemřeli ve vězení či při pokusu o překonání železné opony. V Československu jde o 6 – 10 tisíc lidí. Byl to velmi nepochopitelný svět. Struktura kamene, tak přirozeně krásná pro každého sochaře, byla rozryta do tvaru mříží, tak jako byly zničeny nebo zmrzačeny životy těch, kdo žili v časech plíživého teroru. Neurčitý tvar ale také znamená zamlženou vzpomínku. Na jednu stranu je dobře, že povědomí o nesvobodě mizí a generace narozené po roce 1989 tu minulou temnotu nejsou schopny pochopit. Ale kde není paměť, není ani varování...

Odkaz na Hradecký Deník