Meteorologický
sloup
Letos
uplyne přesně sto let od postavení meteorologického sloupu na
Velké náměstí. Dnes sloup stojí před Adalbertinem, ale původně
ho sem jeho investor, Okrašlovací spolek, postavil z bezpečnostních
důvodů. Stávala tu totiž vojenská strážnice. Sloup byl původně
zamýšlen spíše před učitelský ústav až za řeku, Velké
náměstí nevyhovovalo klimaticky. Díky vzrostlým stromům tu byla
vyšší vlhkost a díky sálavé teplo v poledních hodinách, když
se slunce opíralo o stěnu budovy, zvyšovalo i teplotu.
Žulový
podstavec
je
dílem
Zdeňka
Ježka.
Návrh
na
kovanou
mříž,
včetně
astrologických
znamení,
Slunce
a
znaku
lva
pochází
z
roku
1908
od
ředitele
Odborné
školy
pro
umělecké
zámečnictví
Rudolfa
Němce.
Architekt
Němec
byl
žákem
Friedricha
Ohmanna
z
pražské
Vysoké
školy
umělecko-průmyslové
a
podílel
se
na
stavbě
či
přestavbě
řady
hradeckých
budov.
V
zámečnické
škole
byl
také
bezplatně
– pouze
za
cenu
materiálu
sloup
zhotoven.
Zámečnické
škole
připravuje
výstavu
hradecké
muzeum,
a
tak
je
pravděpodobné,
že
se
o
kovaných
mřížích
po
městě
dozvíme
už
brzy
mnohem
více.
Sloup
je čtyřboký a znamení těsně pod stříškou naznačují, že
každá strana byla zasvěcena jednomu z živlů či ročních
období. Například podle ryby poznáme vodu, podle ptačího pera
vzduch. Na tabulkách byla uvedena zeměpisná poloha Hradce Králové.
Údaje určil 19.10.1818 profesor Alois David.
Patrně
ještě
cennější
než
kvalitní
i
zdobné
kování
byly
jednotlivé
měřící
přístroje.
Podle
dobové
literatury
tu
byl
umístěn
barograf,
Lambrechtův
povětrnostní
telegraf
ukazující
změnu
rosného
bodu
(složený
z
aneroidu
a
termohydroskopu),
lihový
teploměr
a
vlhkoměr.
Za
zmínku
možní
stojí,
že
Lambrechtův
vlhkoměr
obsahoval
svazek
tukuprostých
světlých
ženských
vlasů,
jak
píše
v
Královéhradecku
K.
Prokeš
v
článku
tomuto
zázraku
vědy
věnovanému.
Vlasy
zvláště
přírodně
světlé
a
ženské
byly
přesnější
než
různá
čidla.
Tabulky
také
popisovaly
několik
možností
chování
počasí
v
závislosti
na
pohybu
ručiček
přístrojů.
Například
:
Ubývá-li
vlhkosti
a
stoupá-li
tlak,
bude
hezké
počasí...
Článek vyšel v březnu 2013 v Hradeckém deníku
Žádné komentáře:
Okomentovat